Nofiny

FILMOVÁ S MENZLOM

Štvrtok ráno. Prípravy sú v plnom prúde. Žiaci sa zbierajú a usádzajú, tí prví, šťastnejší,í, v tulivakoch. Postupne sa celá škola natlačila do projekčnej miestnosti. Posledné úpravy, kamera beží, nahrávacie zariadenie nastavené, „dlho“ očakávaný príchod Jiřího Menzela je na spadnutie. Zjavil sa za mohutného potlesku, sedemdesiatnik v športovej súprave a s dlahou na nohe. „Vás je tady ale hodně, to je hezký.“  Pani riaditeľka ho požiadala, aby si sadol, no on odmietol. „Když si sednu, tak mně tam vzadu neuvidí.“ Nám s pánom Šárikom zmrzol úsmev na tvári, keďže nahrávacie zariadenie bolo uložené na stole a zvukový záznam bol ohrozený.

Na filmovej škole je mnoho študentov, ktorí sa chcú stať úspešnými režisérmi. Na otázku, ako by mal takýto režisér vyzerať, odpovedal pán Menzel bonmotom. „No přesně jako já.“ V jeho vitríne leží množstvo ocenení a medzi nimi jedno obzvlášť prestížne. Oskar z roku 1968. Pán Menzel sám však úspech pripisuje skôr šťastiu, než vlastným zásluhám. „Ve světě je hodně dobrejch filmů, které by si Oskara zasloužili, no málokdo o nich ví. Já sem to štěstí měl.“ Ak teda Menzel nie je hrdý na Oskara, na čom si potom zakladá? Čomu pripisuje hodnotu? „Pro mně je největším vyznamenáním, že jsme natočil Postřižiny. Protože ten pivovar byl opuštěný, patřil obci a oni nevěděli, co s tím. Tak udělali dražbu. Tehdy šli z Prahy do Becheňe lidi, co tam opravovali zámek. Když šli kolem, tak viděli, že tam bude dražba a rozhodli se, že tomu, kdo  to odkoupí, nabídnou služby. Nikdo to ale nekoupil a tak to odkoupili sami a udělali z něj fungující pivovar, přidělali k němu hotel, je tam taká malá výstava o panovi Hrabalovi a vždycky v červnu je tam festival filmů. A tak díki mému filmu zachránili pivovar. No kdo to může o sobě říct, “ dodáva so smiechom. Takže milí študenti, točte filmy a zachraňujte pivovary! Nezakladajte si na prestížnych oceneniach, ale na tom, aby váš film niekomu zmenil život.

Počas celej besedy sa pán Menzel vyhýbal rozprávaniu o svojom súkromí. Avšak nielen to. Jedným z postrehov nášho pána učiteľa Labudu bolo, že za celú hodinu sa pán režisér nezmienil o sebe ani raz. A to je podľa nášho pozorného učiteľa angličtiny príznak pokory.  Práve pokora je to, čo odlišuje majstrov od celebrít. Čakali sme filmovú  hviezdu a prišiel vtipný a múdry človek, ktorý sa na nič nehral.

Jiří Menzel nám toho za tú hodinku stihol povedať naozaj dosť. Vyberáme preto najdôležitejšie postrehy a rady.

FILMOVÁ PO MENZLOVI alebo Ako sa (ne)točí film

1. Vyber si dobrú školu

Jiří Menzel vyštudoval na FAMU odbor réžia, jeho učiteľom bol aj Otakar Vávra. Túžil byť hercom a preto sa pôvodne hlásil na DAMU.: „Když mi bylo patnáct, rád jsem chodil do divadla a nechtěl jsme být filmový režisér. Po maturitě jsme se přihlásil na DAMU, kde mně ale nevzali. To bylo ale štěstí, protože ta škola za nic nestála, na rozdíl od tý filmový. Řekli mi, že nemám talent a tak jsem šel dělat do televize, protože ta talenty nepotřebuje. Přihlásil jsem se na televizní fakultu a akorát jsem spadl do toho ročníku který učil Otakar Vávra, který nám o televizi neřekl nic, ale učil nás hraný film.“ Otakar Vávra študoval architektúru, ale štúdiá opustil, pretože mal rád film. Vzal si teda všetky dobré filmy vtedajšej doby a študoval ich. Bol samouk a učil sa nielen o filme, ale aj o umení celkovo. Z toho vyplýva, vyberme si dobrú vysokú školu, ktorú spoznáme podľa toho, kto tam učí.

2. Nie sú dôležité známky, ale to, čo robíš

„Film není samotnej. Je to spojení mnoha druhů umění. Když si dnes kouknete filmy pana Vávry a porovnáte je s ostatními, zjistíte, že ty jeho mají úroveň a že jsou kvalitní do dneška. A právě proto že dělal dobrý filmy ho ostatní neměly rádi. Ale to tak bejvá. Já jsem ale měl to štěstí, že mne vzal jako svého žáka. Vávra chtěl, abychom věděli všechno. Například Ejzenštejn vzal klasickej film, ještě němej, dal ho na klasickej střihací stul a záběr od záběru nás nechal abychom studovali proč a jak je dlhej ten záběr a jak je střiženej na ten následující. Takhle detailně nás nechal rozebírat ten film. Já měl ale vždycky špatný známky.“ Plniť úlohy, ktoré nám naši učitelia zadávajú, aj keď sa nám zdajú ťažké alebo zbytočné. Kvôli niečomu to robia a to nám pomôže v ďalšom štúdiu, či profesii.

3. Nie je jedno, kto bude hrať v tvojom filme

Vieme, ako veľakrát vyberáme hercov do našich krátkych študentských filmov. Oslovíme kamarátov alebo berieme všetko, čo príde. Výber správneho herca však môže zmeniť celú atmosféru aj vyznenie filmu. Ako si vyberať účinkujúcich? „Správný herec musí mít charizma. A na to měl velkej talent Miloš Forman. Ten měl ve svých filmech neherce, kteří byli zajímaví. Já jsem měl nejvíc rád pana Hrušinského. To byla velká osobnost. Jednak byl herec kterej měl rád svou profesi ale hlavně měl charizma. A jednou mu řekli že Charlie Chaplin řek, že každému filmaři by se v očistci měli promítat jeho filmy. A pan Hrušinský řek: „Těším se na Menzelovi filmy.“ No mohl jsem dostat lepší  vyznamenání?“

Poučenie? Dajme si záležať aj na výbere hercov.

4. Nespoliehaj sa na improvizáciu

Ako študenti častokrát improvizujeme. A improvizujeme dobre. Postaviť na tom celú našu prácu, to nie je tá správna cesta k tomu, ako robiť veci dobre.

 „Jestli chcete něco dělat dobře nemůžete spoléhat na to, že to ňák dopadne. Improvizace je dobrá třeba během zkoušek, ale tady musíte mít přesnou představu, jak ten film má vypadat. Samozřejmě, pak to podle podmínek můžete přizpůsobovat, ale čistá improvizace, i když se dělá , tak já to nemám rád. Film je jako dům který se staví, musí cihla k cihle pasovat.“

5. Prvotriedna technika môže byť na škodu

Jiří Menzel točil vždy „na analógy“ a aj keď sa zdá, že objav digitálnej kamery je technické plus, nemusí to byť celkom pravda. „Můj poslední film jsem točil na jedničky a nuly. Předtím jen na analog, což má obrovskou výhodu. Musíte přemýšlet o každým záběru. Kde začne a kde skončí a vědět, jak se to střihne. Když to ale točíte na ty jedničky a nuly, tak se to točí a pak ňák sestříhá a ty filmy jsou horší. A proto můj poslední film je horší. Nebyl jsem totiž nucený přemýšlet kamínek ke kamínku, záběr ke záběru.“

Na nasledujúci deň sme si pozreli Postřižiny. Smiali sme sa, dojímali, tešili a bavili sa na každej natočenej scéne. Po skončení filmu zaznel v triede obrovský potlesk. Akoby tam bol pán Menzel ešte s nami.

Autori: Alexandra Niková, Ivan Koribanič